JARDA FOLDYNA: Sokrate, proč všichni podporovat Ukrajina? Noční vlk říkat, to být zbytečné. Ta pomoc nemít význam. To být zanedbatelné a jen oslabovat kasička doma. Vlk říkat – nikam nevést!
SÓKRATÉS: Ach, Jardo, jak vy prostí lidé, dokážete vše hned šmahem odsouditi, aniž byste alespoň zdáli chlup z přirození daného zvířete zahlédli. Ale dobře, nadarmo nejsen největším antickým filosofem, který se dokázal bavit i s největšími pitomci v Attice.
JARDA FOLDYNA: Jarda Nechápat!
SÓKRATÉS: Tak dobře, můj milý prosťáčku, povím ti jedno podobenství.
JARDA FOLDYNA: Neznat slova!
SÓKRATÉS: Tak prostě poslouchej, moje milé hovádko boží.
JARDA FOLDYNAa: (strčí si ruku do kalhot a drbe si koule, potom ruku vytáhne, očuchá a olízne)
SÓKRATÉS: Již je tomu mnoho věkův, co kdysi vypínalo se na východě víc velké než mocné Sovětské království, na němž pražádného kazu bys jako obyvatel nenašel, neboť hledal-li bys, byl bys medvědem, a bručel či po máchovsku květinou bys posléze stanul, ach… a jen zem by zas byla tvá… ale dost poezie, Jardo. Stejně to slovo neznáš. Tohle Sovětské království mělo za souseda podobně disponované království Rajch. Obě království si byla velice podobna. V obou vládli mocní králové a generalita. Oni oba si libovali ve velkých slavnostech, průvodech, triumfech a pompézních popravách kohokoliv, kdo se na ně zrovna zašklebil.
JARDA FOLDYNA: (tupě čumí nepojímaje významu slov): Něpanimaju, továryš Sokrat. Jarda nerozumět. Noční vlk mluvit jasnějc.
SÓKRATÉS: Dobře, Jardo, však už se dostávám k meritu věci.
JARDA FOLDYNA: Co být meritu? Melitupol?
SÓKRATÉS: Zkrátka jednoho dne království Rajch napadlo království Sovětské – a to byla mela. Vojáci Sovětského království jako vždy věřili spíše velikosti své země, velikosti svého krále a velikosti svých slov, než svým dovednostem, takže první půlrok prakticky jen ustupovali a až do zimy častěji prohrávali, než vítězili.
JARDA FOLDYNA: Aha, prohrávat. Jako Sparta Praha, viď?
SÓKRATÉS: Ano, a tak se stalo, že království Rajch brzy kontrolovalo většinu území, na němž království Sovětské dobývalo rudy a uhlí, kontrolovalo žírné a úrodné nivy velkých řek, dokonce se blížilo k zásobám ropy na jihu Sovětského království!
JARDA FOLDYNA: Tak, tak, to zlé.
SÓKRATÉS: Zkrátka v tom prvním roce Rajch obsadil území, na němž se produkovala většina železa a jídla. Navíc získal některé důležité průmyslové závody a důležitou infrastrukturu.
JARDA FOLDYNA: Proč ty mluvit cizí slova? A jak to dopadnout? Říkals Sovětské království mocné a velké.
SÓKRATÉS: Ano, vyrábělo přece vynikající tanky a letadla – dokázalo proto dokonce bojovat ještě další čtyři roky a Rajch porazit!
JARDA FOLDYNA: Ale co žrát? Kde vzít železo na tank?
SÓKRATÉS: Milý Jardo, překvapuješ mě hloubkou svého úsudku, jde-li o bůček. Je to prosté. V nouzi nejvyšší totiž přispěchali nepřátelé Rajchu, kteří se rozhodli napadenému království pomoci, vypravili lodě a poslali je do přístavů Sovětského království, takže Sovětské království nakonec mohlo zvítězit a po znovuovládnutí zabraných území produkci opět obnovit.
JARDA FOLDYNA: To být dobrý konec!
SÓKRATÉS: Ano, a nebylo toho málo, ty můj simplicie: třeba hliníku, cínu i kobaltu dopravily lodě víc, než si Sovětské království dokázalo za celou válku vytěžit. Mědi skoro stejné množství, stejně jako pneumatik. Taky dodali přátelé Sovětskému království nějaké tanky a letadla, které mu zejména na začátku války vytrhly trn z paty. Dodali jim také obrovské množství aut, náklaďáků a lokomotiv – mnohem víc, než si v Sovětském království dokázali vyrobit, takže jejich armáda se náhle stala vysoce mobilní – pohyblivou a moderní.
JARDA FOLDYNA: Jů, a motorku? Taky? Jarda motorku rád!
SÓKRATÉS: To víš, že ano, prostinký, i motocykly dodali. Ale nejmarkantnější je to u jídla. Poslali jim víc než 2 000 000 masových konzerv, přičemž Sovětské království jich vyrobilo asi 440 000. A to ani nemluvím o botách, leteckém benzínu, podvozcích, motorech, kolejnicích…
JARDA FOLDYNA: Neumět do tolika konzerva.
SÓKRATÉS: Dobře, Jardo, představ si, že ty sám zpracuješ za celou válku jenom jedno prase a z toho živíš rodinu, ano?
JARDA FOLDYNA: (tváří se tupě, ale čuněčí očka se postupně začínají projasňovat hlubokým poznáním) Prase – ovar – jo.
SÓKRATÉS: A teď by ti někdo poslal ještě víc než čtyřikrát tolik. Takže…
JARDA FOLDYNA: (vraští čelo a snaží se na prstech dobrat výsledku) To být příjemnej čas a moc jídla! Jarda dohromady teď celá ruka prasete!
SÓKRATÉS: Vidíš, Jardo, a právě proto má smysl Ukrajince podporovat – každá pomoc se počítá, i když to nejsou zrovna zbraně, rakety, torpéda tanky nebo sarísy. Chápeš to, Jardo?
JARDA FOLDYNA: (poskakuje vesele, rozhazuje rukama a rozbíhá se do polí) Jarda chápat, Jarda teď láska, Jarda odtrhnout si od huby a jít poslat svý fajnový perka!
SÓKRATÉS: Tak vidíš, hovádko, i ty se můžeš polepšit a být něčím jako člověk. Každý se může změnit – takže i ty, Jardo, buď Čech a věř, že každá pomoc se počítá!