Jeden řekl: „Já mám rád ty alpský země, kde se mluví německy, ale který nejsou stižený tím takovým frickovstvím, znáš to… no Švýcarsko a Rakousko – to je prostě moje.“
A jinej na to: „Jako alpská Itálie super, ale sou to takový studený čumáci – víš jak! Já potřebuju ty temperamentní Taliány – prostě z Apeninskýho poloostrova! Od Florencie níž.“
A další kontroval: „Jako dobrý, ale všude vařej velbloudí lejna – nejlepší pívo je v Bavorsku.“
A pak ten čtvrtej už to nevydržel: „Hoši, když se bavíme o pivu, jedině Anglie. Bez Skotska, samozřejmě. A ten fotbal!“
A dál to ševelí: „A víš co, mně stačí Karlovačko nebo Nikšičko a Hajduk – prostě surovej Balkán – Černá hora, Chorvatsko, Slovinsko, Bosna – tam je fajn!“
A pak se ten první zlomil vejpůl a s ryze dementní nostalgií se zasnil: „Ale víte, co? Stejně je nejlíp u nás doma! V Česku, na Slovensku, v takovým tom Československu!“
A aby dodal vážnosti svejm oslizlejm slovům, hnusně si usral a zabořil pysky do zasmrádlý smíchovský jedenáctky…
A jaký z toho plyne poučení?
Vesměs žádný, ale když si to spočítáš, v každý replice zazní území rozlohou stejný jako to, co už okupujou Rusáci od roku 2014 na Ukrajině! A to není úplně málo.
Takže Buď Čech, buď láska a snaž se, aby Rusák víc už nezasvinil ani píď čehokoliv!
